V záplavě nejrůznějších muzikálů druhé a třetí kategorie zatím unikla pozornosti většiny médií i fanouškovských blogů, jenž klasickou operetu stejně ignorují, jedna z chystaných premiér Národního divadla Brno pro příští sezonu. Na scénu Janáčkova divadla se totiž vrátí v Čechách mnoho let nehraná Offenbachova klasická opereta Perikola (La Périchole). Stane se její uvedení jednou z největších událostí, jež nás v žánru hudebního divadla příští rok čekají??
Sám Bedřich Smetana kdysi o svém díle s nadsázkou poznamenal, že “to není ani Wagner, ani Offenbach”. Tím jakoby přesně charakterizoval oba póly světového hudebního divadla 19. století. Ne všichni dnes vědí, že světoznámý zakladatel francouzské operety pochází z německé židovské rodiny a původně se jmenoval Jacob Eberst (1819 – 1880). Narodil se v městečku Offenbach nedaleko Kolína nad Rýnem a z přezdívky “Der Offenbacher” vzniklo jeho pozdější slavné příjmení. Syn kantora a předzpěváka v synagoze žil od svých čtrnácti let sám v Paříži, kde od roku 1833 navštěvoval konzervatoř, kterou však z finančních důvodů nedokončil. Nastoupil proto jako cellista do orchestru divadla Ambigu Cómique, později hrál v slavné Opera Cómique. V roce 1838 složil své první jevištní dílo, vaudeville Pascal et Chambord. Přesto se stále v této době uplatňoval více jako interpret, od začátku 50. let 19. století také dirigoval. První zlom v jeho životě nastal v roce 1855, kdy si pronajal Divadlo Marigny na Champs-Elysées, které přejmenoval na Bouffes – Parisiens a začal zde hrát operety a komické opery v době pařížské výstavy. Zde začala kariéra Jacquese Offenbacha – divadelního podnikatele. V zimě roku 1855 Offenbach zorganizoval soutěž o nejlepší operetu, kterou vyhráli Bizet s Lecocqem, každý se svou verzí Doktora Miracla.
Největším Offenbachovým triumfem se však stala roku 1858 jeho vlastní opereta Orfeus v podsvětí, která ho prakticky přes noc proslavila v celé Evropě. Nesmírně ironické a politicky satirické dílo se v Paříži hrálo nepřetržitě tehdy nevídaných 8 měsíců a svým autorům (libreto Crémieux a Halévy) zajistilo nesmrtelnost. Kankán zachvátil Paříž. Offenbach nepromarnil příležitost a na úspěch Orfea navázal v Krásné Heleně, Modrovousovi, Velkovévodkyni z Gerolsteinu, Perikole, Madame Favart a Pařížském životu. Popularita jeho operet začala klesat až v 70. letech, kdy musel podniknout cestu do USA, aby doplnil divadelní pokladnu. V roce 1860 byl uznán za příslušníka francouzské vlasti a další rok obdržel z rukou císaře řád Čestné legie.
Právě Offenbach je vedle vídeňského Johanna Strausse hudebním skladatelem, který položil základy klasické operety. Vynikající divadelník, skladatel a stratég, se dokonale trefil do vkusu tehdejších Pařížanů. Jeho díla odrážela dřívější i současné politické poměry, s velkým efektem využíval líbivé hudby, která často kontrastovala s absurdní jevištní situací. Svůj talent uplatnil nejen na poli operety, ale také v jediném opusu z žánru “velké opery”, v Hoffmanových povídkách, které jsou dodnes považovány za jeden z nejpodivnějších operních titulů. V Čechách byla Offenbachova díla nedílnou součástí repertoáru od 60. let 19. století. Z těchto dob pochází také mnoho kupletů imitujících Offenbachův styl. K populárním interpretům tohoto typu divadla patřil i pozdější významný český herec Jindřich Mošna.
Opereta Perikola na libreto Meilhaca a Halévyho měla světovou premiéru v Theatre des Variétés 6. října 1868. Její děj nás zavádí do exotického jihoamerického státu Peru v polovině 18. století. Pouliční zpěvačka Perikola přichází se svým kolegou a zároveň milencem Piquillem do Limy. Don Andres, vicekrál Peru, je ohromen její krásou a udělá z ní dvorní dámu. Milanci pak musí překonat řadu intrik a komplikací, aby je osud svedl zpět dohromady.
Jak jsem již naznačil, mezi často uváděnými Netopýry, Čardášovými princeznami a Polskými krvemi by se Perikola mohla stát vítaným oživením současné české operetní nabídky, která není zrovna nejpestřejší. Snad tentokrát naše očekávání brněnští inscenátoři naplní lépe, než v případě předchozího Havelkova Netopýra. V zahraničí patří zmíněná opereta k oblíbeným kusům – v moderní úpravě ji má momentálně na repertoáru například Komische Oper Berlin nebo Opéra national de Bordeaux, často zní z rozhlasovým stanic a vyšla na mnoha nahrávkách.
