“O My Fair Lady se často říká, že je to spíš opereta než muzikál. Já osobně občas také tvrdím, že jde o poslední vídeňskou operetu, ale nemyslím to samozřejmě docela vážně. Je sice pravda, že hudební skladatel a spoluautor My Fair Lady, Frederick Loewe, je rodilý Vídeňák a syn operetního tenora a že své slavné dílo napsal jako pokračovatel nejlepší vídeňské tradice, ale přesto existuje dost důvodů proč tvrdit, že Lady je přinejmenším hudební komedie, ne-li zrovna muzikál. I když podle přísného Bernsteinova dělení – těžko říct… Ve své stati slavný autor West Side Story, kde přesně dělí operetu a muzikál, sice mluví o My Fair Lady jednoznačně jako o hudební komedii, ale s operetní zápletkou, která je ovšem dána samotným námětem, který popisuje závratnou kariéru květinářky Lízy Doolittlové aneb “jak chudá holka ke štěstí přišla”. Ten jak známo vymyslel G.B.Shaw, ač mnozí právě litují, že Loeweho hudba není kongeniálním partnerem Shawova kousavého humoru,” napsal mimo jiné o nesmrtelném muzikálu My Fair Lady jeden z největších českých znalců tohoto žánru, pedagog, překladatel a textař IVO OSOLSOBĚ.
A právě slavnou My Fair Lady zařadí na svůj repertoár už od 24. listopadu pražské Divadlo Na Fidlovačce, které s obrovským uspěchem v minulosti nastudovalo například muzikály Muž z kraje La Mancha, Divotvorný hrnec, Šumař na střeše, Jeptišky nebo Balada pro banditu. Ponechme teď stranou otázku operetnosti jednoho z nejúspěšnějších muzikálů historie a podívejme se, jak dílo vlastně vzniklo. Kupodivu, nerodilo se zrovna lehce. První překážku kladl už autor předlohy G.B. Shaw, když odmítal nechat hru zhudebnit, neboť jej v minulosti zklamalo přepracování jiné jeho komedie v operetu. Nepřesvědčil jej ani producent Gabriel Pascal, který už spolupracoval na filmové verzi Pygmaliona, takže se bohužel muselo počkat, dokud Shaw nezemřel. Pak zase nabízenou látku postupně odmítli všichni oslovení skladatelé i textaři, kupříkladu Rodgers s Hammersteinem, Leonard Bernstein, Cole Porter i Noel Coward. Když se podařilo producentovi přesvědčit Lernera a Loewa, aby se do nového muzikálu pustili, záhy rozepsané dílo odložili s tím, že hudební přepis není možný. Tvůrčí obtíže nakonec Lerner vyřešil tak, že do muzikálu přidal situace, které se v původní hře odehrávají za scénou. Přesto se šeptalo, že se nové dílo nedožije ani stovky repríz. Odhad byl, ostatně jako v mnoha dalších případech, mylný – počet představení prvního uvedení se zastavil na počtu 2.717, což na dlouhou dobu znamenalo rekord Broadwaye… Zkušební premiéra se konala v únoru roku 1956 v New Havenu a teprve po nezbytných úpravách po měsíci My Fair Lady dorazila na Broadway. Úspěch byl ohromující. Hodnota lístků na černém trhu přesáhla 100 dolarů, což byl sám o sobě znak výjimečnosti. V roce 1964 režisér George Cukor natočil i slavnou filmovou verzi s (nezpívající) Aundrey Hepburnovou a Rexem Harrisonem v hlavních rolích.
V Čechách se premiéra My Fair Lady odehrála v roce 1964 v Hudebním divadle v Karlíně a odtud se rozletěla s velkým úspěchem snad do všech našich hudebních divadel, kam se od té doby s neuvěřitelnou pravidelností stále vrací.
Frederick Loewe – Alan Jay Lerner: MY FAIR LADY
Režie: Juraj Deák
Hudební nastudování: Dominik Renč
Překlad: Ota Ornest
Choreografie: Martin Pacek
Kostýmy: Sylva Zimula Hanáková
Dramaturgie: Patrick Fridrichovský
Nahrávka: Ondřej Brousek
Osoby a obsazení:
Eliza Doolitleová: Tereza Bebarová / Barbora Mošnová
Henry Higgins: Tomáš Töpfer
Plukovník Pickering: Otakar Brousek ml.
Alfréd Doolitle: Václav Svoboda
Paní Higginsová: Libuše Švormová
Freddy Eynsford-Hill: Marek Holý
Paní Eynsford-Hillová: Pavlína Rychlá
Paní Pearsová: Ludmila Molínová
Harry: Zdeněk Palusga
Kuba: Lukáš Pečenka
Zoltán Karpathy: Denny Ratajský
a company
Ilustrační foto: Archiv autora
