Dramaturgický počin je to jistě dobrý: Produkce Hudebního divadla Karlín vykročila správným směrem, když k velkým „kusům“, jakými jsou Carmen či Ježíš a české klasice, kterou reprezentuje Noc na Karlštejně nebo Polská krev, zařadila na repertoár opět po čase dílo ryze komediální, tentokrát se slibným podtitulem Detektivní muzikálová komedie. Příslibem byl krom uvedení na Broadwayi i slavný autorský tým, kterému vévodí skladatel John Kander a textař Fred Ebb, spoluautoři přeslavných muzikálů Cabaret, Chicago a Řek Zorba. Tým této dvojice doplnil libretista Rupert Holmes, který se nechal v případě Curtains – Vraždy za oponou velmi volně inspirovat stejnojmennou klasickou detektivkou Christophera Fowlera. Ten svůj hororově – fantastický příběh zasadil do Londýna během 2. světové války, kde se za ponuré atmosféry bombardované britské metropole v divadle Palace zkouší kontroverzní představení operety Orfeus v podsvětí. Série zločinů v této knize začíná brutální vraždou tanečnice, kterou přijíždí objasnit dvojice zcela rozdílných detektivů. Holmes přesouvá děj na Broadway, kde se právě odehrála premiéra muzikálového propadáku Robin Hood, z divadelního prostředí těží spíš humor, než tajemno a původní příběh jakoby otáčí – zatímco spisovatel Fowler využívá divadelního prostředí k rozvinutí detektivní zápletky, muzikálový libretista základní dějovou linku potřebuje jen jako prostředek k vystavění klasické hudební show. Tak se zrodil nový muzikál, jehož původní libreto a koncept rozpracoval Peter Stone (Sugar, Sweet Charity), jenž však v roce 2003 zemřel a vystřídal jej právě Rupert Holmes. Premiéra se uskutečnila 25. července 2006 v Ahmanson Theatre v Los Angeles a po roce se muzikál Curtains po drobných úpravách dostal na Broadway, kde se hrál více než rok.
Kalifornské i broadwayské uvedení provázely protichůdné recenze a nejinak tomu bude patrně i v Čechách. Zklamán bude patrně ten, kdo by očekával podobně promyšlené a prokomponované dílo, jakým byl Zorba nebo Cabaret. Zde jde prvoplánově o zábavu, která je tu originální, tu zas lehce vyčpělá. Pokud jsem zdůraznil dramaturgický přínos Adama Nováka, musím pochválit i překlad původních dialogů. Daleko horší už je to ovšem s přebásněním zpěvních textů, které nejenže nejsou zpěvné, ale bohužel se do nich nepodařilo přenést ani jakýkoli vtip. Je to škoda, protože orchestr pod vedením Kryštofa Marka hrál znamenitě, většině zpěváků se dařilo (ač zápas s krkolomnými texty mohli těžko vyhrát) a velmi úspěšně se tentokrát s nesnadným nazvučením Karlína popral Petr Ackermann. Nemohu se tedy ubránit otázce, proč si zručný překladatel a úspěšný producent Novák na zpěvní texty zkrátka nenajme někoho, kdo to zvládne řemeslně lépe.
Režie se ujal zkušený „odborník na komedie“ Antonín Procházka, který do výčtu svých profesí (herec, dramatik, scénárista atd.) přidal i roli příležitostného exhibicionisty, ale zapomněl, těžko říct, zda úmyslně, na povolání politika. Snad proto, že pokud někomu ukazuje (nejen) holý zadek divadelník, můžeme to považovat za bohémskou pošetilost, činí-li tak volený zástupce městské rady, už to taková legrace není… Nicméně během premiéry a snad i zkoušek zůstal režisér oblečený a divákům servíroval jeden gag za druhým, tak jak je ostatně zvyklý. Problémem pro toho, kdo viděl všechny jeho komedie, může být stále se opakující schéma režijních postupů, kdy divák přesně odhadne, co bude následovat. Podobně jako v Procházkových autorských komediích, i zde se příběh slibně rozvíjí, úspěšně zamotává, aby nakonec poněkud překotně skončil. Škoda, že výborně rozjeté představení ztrácí po přestávce trochu dech a svou délkou začíná nudit. Naštěstí závěr oživil skvělý převlekový trik a po něm už inscenace doplouvá k očekávanému operetnímu happy endu – ti, kdož se milují, se zasnoubí, show má úspěch, zlý vrah končí za mřížemi a hodná vražedkyně bude nejspíš omilostněna.
Nevšimnout si nemohu ani další zajímavosti – na Procházkův humor nejenže nejlépe slyší plzeňští diváci (i proto většina televizních uvedení jeho her skončila neslavně), ale paradoxně i plzeňští herci. Proto si režisér nejlépe porozuměl s Bronislavem Kotišem, který se v roli režiséra Bellinga stal hvězdou inscenace a herecky převálcoval ostatní rozdílem třídy, jak citem pro humor, tak i načasováním gagů. Tedy s výjimkou Ivany Chýlkové, která po celé tři hodiny skvěle držela fazonu excentrické producentky Carmen Bernsteinové, v prózách excelovala a obdivuhodně zvládla i pěveckou část role. Koneckonců, zpěvákem par excellence není ani Petr Vondráček (hudební skladatel Aaron Fox), který však opět uchvátil svou pověstnou muzikálností, jíž dokázal u jevištního piána skvěle využít. Podobně se dařilo i Ondřeji Brzobohatému v hlavní roli bostonského detektiva a nadšeného ochotníka Franka Cioffiho, který postupně přebírá vládu nejen nad kriminálním případem, ale zároveň nad celou show. Pěvecky první premiéře dominoval trojlístek žen – Monika Absolonová jako libretistka Georgia Hendricks, brilantní zpěvačka, ale méně zkušená herečka, rozkošná Zuzana Norisová v úloze naivky Niki a Soňa Borková hrající usurpovanou dceru Bambi producentky Carmen. V dalších rolích zaujal nejen Milan Steindler v epizodní roli divadelního kritika, ale také Peter Strenáčik, Zdeněk Maryška, Veronika Veselá, Martin Sobotka a Jakub Šlégr. Velké ovace sklidil nápad se zpívajícím dirigentem Sashou, tedy Kryštofem Markem, hudebníkem pevné ruky i zvučného hlasu.
Největším triumfem Vraždy za oponou je ale vynikající, propracovaná a velmi dynamická choreografie Pavla Strouhala, jenž opět prokázal, že společně s Jánem Ďurovčíkem patří k naší absolutní muzikálové špičce a velkolepá výprava z dílny scénografa Aleše Valáška a kostýmní návrhářky Michaely Hořejší. Karlínské jeviště si žádá velkou scénografii, a Aleš Valášek skutečně nápady nešetřil a dodal představení nefalšovaný broadwayský lesk. Zejména zmínění umělci mají lví podíl na tom, že se vcelku průměrný americký muzikál bude v Praze publiku nejspíš líbit.
Osoby a obsazení – 1. premiéra 22. září 2011:
Nadporučík Frank Cioffi: Ondřej Brzobohatý
Niki Harris: Zuzana Norisová
Georgia Hendricks: Monika Absolonová
Carmen Bernstein: Ivana Chýlková
Daryl Grady: Milan Šteindler
Christopher Belling: Bronislav Kotiš
Aaron Fox: Petr Vondráček
Oscar Shapiro: Martin Sobotka
Sidney BernsteiN: Zdeněk Maryška
Johnny Harmon: Jakub Šlégr
Bobby Pepper: Peter Strenáčik
Bambi BernéT: Soňa Borková
Jessica Cranshaw: Veronika Veselá
Sasha Iljinsky, dirigent: Kryštof Marek
Foto: Josef Hrubý
1) Ivana Chýlková, Bronislav Kotiš, Soňa Borková, Zdeněk Maryška
2) John Kander a Antonín Procházka ( v popředí)
3) Ivana Chýlková
4) Petr Vondráček, Monika Absolonová, Zuzana Norisová, Ondřej Brzobohatý
5) Zuzana Norisová, Ondřej Brzobohatý, Ivana Chýlková