Evita – hrdinka bez svatozáře na jevišti

Divadlo J.K. Tyla uvedlo rockovou operu Evita včetně oscarového hitu

Třetí prosinec tohoto roku se zapíše zlatým písmem do historie plzeňského divadla. Právě tuto prosincovou sobotu totiž uvedl soubor muzikálu a operety Divadla J.K. Tyla slavnou Evitu, která bývá doprovázena přídomky „taneční muzikál,“ „rocková opera“ či „politický muzikál“. Soubor vedený Romanem Meluzínem tak pokořil další velehoru, když se pustil do žánru celozpívané rockové opery prostřednictvím díla známého a uznávaného po celém světě.

Muzikál Evita vytvořila jedna z nejslavnějších autorských dvojic celé historie světového hudebního průmyslu – skladatel Andrew Lloyd Webber a libretista Tim Rice. Po českých muzikálových metropolích Praze (1998) a Brně (2009) je plzeňské divadlo J.K. Tyla naší první oblastní scénou, která se pustila do tak náročného titulu. Snad ještě větší pozornost si zaslouží skutečnost, že se plzeňské produkci podařilo získat práva i k písni You Must Love Me, kterou autoři dopsali dodatečně pro film z roku 1996 a získali za ni Oscara. Tento superhit tedy zazněl v Plzni v české premiéře.

Tým vedený režisérem Romanem Meluzínem nastudoval Evitu v přebásnění Michaela Prostějovského. Režijní nastudování nejenže představilo Plzeňanům Evitu jako efektní muzikálovou show, ale pokusilo se ještě rozkrýt další souvislosti, když je například několikrát připomínána minulost Evy coby bastarda. Ocenění zaslouží i řada dalších scén, které jsou inscenovány jinak, než je běžné – vypravěč Che například sleduje dění na jevišti coby zapisovatel od stolku s psacím strojem, velmi povedený je i obraz Cesty možného, kdy obvyklou hru židlí vystřídalo působivé využití propadla. Oceňme i to, že režisér vykreslil titulní hrdinku jako silnou osobnost až do jejího skonu, nikoli jako lidskou trosku na invalidním vozíku. V Plzni Evita umírá rychle a důstojně.

Obrovský podíl na skvělém vyznění inscenace má i choreograf Pavel Strouhal, jehož strhující taneční kreace podtrhují pocit velkoleposti (Buenos Aires, Prachy se točí), zcela mimořádný účinek pak mají sekvence zpomaleného běhu ve sborové písni Hleď v dál, Argentino! S menším prostorem jeviště se znamenitě vypořádal scénograf Ondřej Zicha, jemuž výtvarně vyšla zejména závěrečná scéna s mnoha portréty z Evitina mládí. To připomíná historickou skutečnost o odstranění zrcadel ze všech pokojů, aby prezidentova manželka neviděla, jak její fyzická stránka chátrá. Slušivé kostýmy Lucie Loosové korespondují s dobou i místem děje. Obdivuhodný výkon podal orchestr vedený Pavlem Kantoříkem (alternuje Martin Kumžák), jenž hrál harmonicky i rytmicky náročnou partituru s patřičným soustředěním i temperamentem. Snad jen v některých pasážích byl orchestr až příliš hlučný, bohužel na úkor srozumitelnosti textu, která je zde kvůli spletitosti libreta klíčová.

Titulní role Evity nabídla mimořádnou příležitost mladé a talentované sólistce domácího souboru Soně Borkové (alternuje sólistka Městského divadla Brně v Ivana Skálová). Ta šanci proměnila v jednoznačný úspěch a zapracuje-li ještě na lepší srozumitelnosti, bude bezpochyby patřit k nejlepším českým Evitám. Její výkon je suverénní, obdivuhodně zvládá náročné hudební party i dech beroucí taneční scény. Borkové Evita je vášnivou ženou, která – nesouc si stigma bastarda – jde tvrdě za svým cílem. Zpět „na zem“ ji sráží až zákeřná nemoc, kdy hořce přijímá skutečnost, že z vrcholu vede cesta jen dolů.

Snad rolí ještě dramatičtější je úloha komentátora Che, smyšlené postavy, jež v některých inscenacích připomíná levičáka Guevaru. A Romana Říčaře je skutečně plné jeviště. Je charismatickým glosátorem, ironickým a vzteklým Evitiným oponentem, který cílevědomou ženu možná skrytě obdivuje, ale zcela určitě nenávidí… Jejich podivný jevištní vztah vrcholí skvělým Valčíkem pro Evitu, jenž je možná inscenačním vrcholem celé hry. Vášnivého zpěváka tanga Augustína Magaldiho si s chutí zahrál pěvecky dobře připravený Jozef Hruškoci, v postavách prezidenta Peróna a jeho bezejmenné milenky (patří jí půvabný song „Další kufr stojí u dveří“) obstáli na výbornou David Uličník a Petra Vraspírová.

Ač od premiéry Evity uplynulo už přes třicet let, stále patří mezi „světové top muzikály“. Nepromarněte příležitost vidět tak zásadní kus na plzeňském jevišti, navíc ve výborném provedení.

PLZEŇSKÝ DENÍK ZE DNE 9.PROSINCE 2011