Jan Kaštovský vstoupil jako Che do plzeňské inscenace Evity

Už od začátku prosince hraje soubor muzikálu a operety Divadla J.K. Tyla v Plzni s velkým úspěchem muzikálový megahit Evita autorů Andrew Lloyda Webbera (hudba) a Tima Rice (libreto). Jak jsme již psali v příslušné recenzi obou premiér, Plzeňané se pod vedením svého šéfa Romana Meluzína až překvapivě dobře popasovali s žánrem celozpívané rockové opery, s nímž se setkali vůbec poprvé. Dílo svou stavbou i zajímavou melodickou invencí připomíná pucciniovskou operu v moderním hudebním hávu.

Zatímco v titulní roli se od samého začátku střídá domácí sólistka Soňa Borková s hostující herečkou Městského divadla Brno Ivanou Skálovou, dvě velké mužské role byly původně obsazeny bez alternace – vypravěč Che Romanem Říčařem, Juan Perón Davidem Uličníkem. Domácí umělci Roman Krebs a Jan Kaštovský pak na zmíněných postavách pracovali v rámci tzv. studijního úkolu, aby mohli zaskočit v případě nepřítomnosti hlavních představitelů, což je v muzikálových produkcích běžnou praxí. Roman Krebs se “svého” Peróna dočkal záhy po premiéře, Kaštovský si musel počkat na příležitost k ztvárnění role vypravěče Che celých pět měsíců (předtím odzpíval druhou generální zkoušku).

Che je v muzikálu Evita zcela jistě hlavní mužskou postavou. Vypravěč, glosátor, oponent, v plzeňském nastudování novinář či spisovatel, který děj komentuje od psacího stroje. Jeho role je velikostí i náročností s postavou titulní hrdinky zcela srovnatelná. Sám Andrew Lloyd Webber v jednom z rozhovorů napsal:
„Bez Che by byla Evita jen hudebním dokumentem z historie vzdálené země. Právě on dává mému dílu další rozměr. Je to cynik, provokatér, hráč, za jehož maskou se skrývá žárlivost.“

Jan Kaštovský si vystoupení před publikem plně zasloužil. Che pro něho jistě znamená výrazný umělecký mezník. Jeho výkon byl živelný, plnohodnotný, snad nikdo v sále netušil, že na scéně vystupuje herec, který není součástí základního obsazení. Přestože vládne měkčím hlasem, velmi pěkně mu vyšel i rockový sound (např. v druhé části vstupní písně „Máte mít svoje modlení“ či v rychlé vypalovačce “Ta dáma ve svých rukou trumfy má”), které opatřil zajímavým chraplákem, jímž se mohl chlubit i první pražský, a dosud nepřekonaný, představitel Dan Bárta. I v dalších hudebních číslech podává zmíněný sólista velmi dobrý výkon, často odměněný potleskem na otevřené scéně. Drobné intonační zaváhání ve sborovém hitu „Hleď v dál, Argentino“ nemohlo celkově skvělý dojem pokazit. Role vypravěče Che je ovšem vděčná a zároveň komplikovaná i herecky. Jaký je vlastně jeho vztah k titulní hrdince? Nenávidí ji, nebo ji ve skrytu duše obdivuje? Není do ní vlastně zamilovaný? Žárlí na její kariérů snů, nebo na ni samotnou, jakožto krásnou ženu? Mnohé může napovědět strhující Valčík pro Evitu z druhé části hry či závěrečný recitativ.

Ve dvojici představení Evity 5. a 7. dubna podal Jan Kaštovský jeden ze svých životních výkonů. Doufejme, že si na jevišti Komorního divadla v Plzni postavu Che, jíž obdařil nebývalým hereckým temperamentem, ještě znovu užije.