V Brně se zrodil malý zázrak: Po dlouhé době se na české scéně objevil muzikál, který vychází z tradic dobré hudební komedie a pořádně vám polechtá bránice. Jmenuje se Mladý Frankenstein a na Hudební scéně Městského divadla Brno jej nastudoval režisér Petr Gazdík. Premiéru 18. ledna zakončil standing ovation.
Jako bychom už zapomněli, jak se na základě operety a hudební komedie muzikálový žánr zrodil. Jistě, v mnohém, ať už tématicky či formálně, se řada moderních muzikálových titulů přichýlila k opernímu žánru, z něhož si však na našich scénách (zejména pražských) často vybírá ty horší výrazové prostředky, tedy vizuální kašírku a inscenační obstarožnost. Divadelní publicista, a snad i divák, si tedy oddychne, když se po všech těch Quasimodech, Mona Lisách, Aidách a dalších patetických hrdinech a hrdinkách sem tam objeví na jevišti dobrá a chytrá sranda. Proto má v Plzni tak velký úspěch Spamalot od Monty Pythonů, v Liberci Sugar, proto se zcela jistě bude líbit i Mladý Frankenstein v Brně. Ale nepředbíhejme.
Autorem nejnovější inscenace brněnského Městského divadla není nikdo jiný než Melvin James Kaminsky. Že vám toto jméno nic neříká? Ani se nedivím. Kaminsky totiž zásadně tvoří pod pseudonymen Mel Brooks. Ano, je to ten Mel Brooks, který před léty napsal Producenty a získal za ně v roce 2001 hned tři ceny Tony (za nejlepší hudbu, nejlepší scénář a nejlepší muzikál)! A ten Mel Brooks, který má ve své sbírce také Emmy a Grammy za varientní show a situační komedie. Humor a vtip mu zkrátka sedí, což dokázal i v parodii na černobílé horrory o vnukovi slavného Frankensteina. Ten žije v New Yorku, vyučuje na lékařské fakultě, má před svatbou a dává si záležet, aby byl nazýván “Franknstýnem”. Nic nenasvědčuje tomu, že by šel ve stopách svého nechvalně proslulého děda. Ovšem jen do chvíle, než je okolnostmi donucen odjet převzít dědictví v podobě tajemného transylvánského hradu… Zde už na něho čeká hrbatý sluha Igor (pardon, Áj-gor), půvabná asistentka Inga a zejména zlověstně tajemná Madam Bletcher, jakoby vypůjčená z Rebeky Daphné Du Maurierové. Roztáčí se koloběh událostí, který do té doby počestný doktor Frederick Frankenstein mladší není schopen zastavit.
Díla se v Brně chopil režisér Petr Gazdík s tím, že si tentokrát s výpomocí Karla Škarky muzikál i sám přeložil. A odvedl znamenitou práci. Většina dialogů i zpěvních textů působí lehce, Gazdík si stejně jako Mel Brooks utahuje nejen z horrorů a různých béčkových filmů, ale také ze samotného muzikálového žánru, dokonce s vtipným zakomponováním místních reálií. Zpívají-li Frankenstein s Igorem, že budou stejně hvězdným párem, jako Ginger a Fredie, Voskovec a Werich či Němec a Gazdík, brněnský divák samozřejmě šílí… Slovní ironie je nicméně jemná, prakticky nezazní jediné vulgární slovo a texty se navíc dobře zpívají, což se bohužel o pražské verzi Producentů říct nedalo. Herci hrají zlehka, i při nejbláznivějších scénkách zachovávají kamennou tvář, a to není snadné. Dialogy a situační scénky střídají velkolepá revuální čísla, jimiž právě Young Frankenstein přípomíná již několikrát zmíněné Producenty nejvíc. K těm patří i v úvodu brilatně provedené hudebně taneční číslo titulního hrdiny a jeho snoubenky Jen žádný dotek, jedna z nejoriginálnějších scén muzikálu.
Mladý Frankenstein je varieté, které potřebuje krom dobrých herců a muzikantů (orchestr MdB opět velmi pečlivě připravil dirigent Dan Kalousek za asistence Emy Mikeškové) také lesk a pompu. Ve volbě svých spolupracovníků měl režisér sťastnou ruku. Zejména britský scénograf David Benson vytvořil podívanou, která vybočuje z toho, co lze běžně u nás vidět. Jak precizně se připravoval, lze vyčíst již z uveřejněných fotografií modelů scénických návrhů. Jeho smysl pro detail je obdivuhodný, ať už se jedná o propracování exteriéru tajemného hradu, nejrůznějších frankensteinových přístrojů, dokonale působí i hradní knihovna či imitace vitráží. Povedené jsou také kostýmy pocházející z dílny výtvarnice a návrhářky Veroniky Hindle, ať už oblékala prostý transylvánský lid, excentrické figurky z hradu či frivolní (a samozřejmě trochu nevkusné) Američanky. Atmosféru pravé broadwayské show pak dotváří nejrůznější vizuální i zvukové efekty a samozřejmě strhující taneční čísla (choreografie Lucie Holánková). Má-li dílo snad nějakou slabinu, pak je to absence hitu, pokud nepočítáme vypůjčený song “Puttin’ On the Ritz” od Irvinga Berlina. Tuto skutečnost však brněnští tvůrci nemohli jakkoli ovlivnit…
Obsazení jednotlivých rolí opět potvrdilo, jak širokou a kvalitní hereckou základnou MdB disponuje a jak dobře domácí režiséři (Moša, Gazdík, Slovák) své soubory znají. Obrovské příležitosti se tak po zásluze dočkal v titulní roli Fredericka Frankensteina Milan Němec, a zhostil se své postavy skvostně, byť by se člověk zprvu domníval, že je to úloha spíš pro Dušana Vitázka nebo Stana Slováka. Němec však prokázel nejen dostatečný komediální talent, ale i hereckou disciplínu, bez které by se tak náročná role nedala zvládnout. Postavu hrbatého přisluhovače Igora si doslova užil Jiří Mach, role živočišné asistentky Ingy perfektně seděla atraktivní Viktórii Matušovové. Příjemný byl i návrat Petry Jungmanové coby Frederickovy trochu střelené americké snoubenky Elizabeth Benningové. Jungmanová nejenže neztratila nic ze svého půvabu, ale zazpívala opět tak dobře, jak jsme u ní byli v minulosti v mnoha stěžejních rolích zvyklí. Nositelem mnoha humorných situací se samozřejmě stalo oživlé monstrum v podání Miroslava Urbánka, netvor, jenž zpočátku vydává jen hrůzostrašné zvuky, aby se nakonec rozezpíval a roztančil. A také zamiloval… V tváři kamennou Madam Bletcher vystřihla bezchybně Jana Musilová, ve dvou epizodních rolích (Poustevník a duch starého Frankensteina) zaujal Martin Havelka. A že vše vypadalo jakoby snadně a že všichni zpívali a tančili profesionálně, je v Brně standardem.
Má-li být repertoár rozmanitý, muzikálová parodie v podobě výpravné broadwayské show do něho zcela jistě patří. Menu Hudební scény Městského divadla v Brně je zase o něco pestřejší a chutnější!
Foto: Jef a Tino Kratochvilové
