Velkým úspěchem skončila 25. prosince v plzeňském Novém divadle premiéra slavného muzikálu Kočky od nekorunovaného krále britského muzikálu Andrewa Lloyda Webbera, zkomponovaného na texty „Praktické knihy o šikovných kočkách“ T.S. Eliota. Nelze nepřipomenout, že přípravu náročného projektu provázela značná nervozita – nejdříve se měnil zářiový termín na prosincový z důvodu haprujících technologií v novostavbě (což u takto sledovaných titulů podléhá schválení držiteli licenčních práv), dále musel režisér Roman Meluzín několikrát upravovat svoji koncepci kvůli bezpečnosti herců. Dnes můžeme radostně zvolat – Kočky jsou konečně tady a je na co se dívat!
Muzikál Cats zkomponoval Lloyd Webber na začátku 80. let (premiéra a následných 8.950 repríz proběhlo od 11. května 1981 v londýnském divadle New London) jako moderní revue bez zásadní příběhové linky. Vytvořil zcela výjimečné muzikálové dílo, kde se režisér nemůže soustředit na budování a gradaci příběhu jako v ostatních muzikálech, ale „pouze“ na sled efektních scén, tedy výstupy koček, z nichž každá popisuje svůj osud a doufá, že na kočičím bále získá od Starobyla Vznešeného jeden kočičí život navíc. Po tomto zábavném „hraní“ ovšem přichází jistá katarze díla, tedy vstup staré Grizabelly do kočičího nebe a zrození nového života. Jediným propojovacím článkem muzikálu se stává geniální Lloyd Webberova hudba.
Znamenitá režie, sterilní scéna a vynikající orchestr
Zkušený režisér Roman Meluzín společně s choreografy Jiřím Pokorným a Richardem Ševčíkem odvedli vynikající práci, zejména přihlédneme-li k výše popsaným skutečnostem, za jakých příprava inscenace probíhala. Jeviště Nového divadla se konečně rozhýbalo! Prostor se proměňuje, světla začala kouzlit. Jednotlivé revuální scény jsou neuvěřitelně dynamické, pracovalo se ale detailně i na výrazu a mimice herců i company. Snad jen sborové choreografie mohly v některých případech pečlivěji kopírovat autentické pohyby skutečných koček. Výsledný efekt je strhující, byť je pro mě určitým zklamáním scénografie uznávaného výtvarníka Daniela Dvořáka. Přestože do své koncepce zdařile zakomponoval architektonické prvky Nového divadla, skutečnost, že se ocitáme nikoli na tradičním smetišti, ale v divadelním fundusu, je znázorněna jen v náznacích. Prázdné šály, nedekorovaná podlaha a viditelné hrany působí poněkud sterilně. Většina proměn se uskutečňuje pomocí výsuvných stolů, což je skvělé, ale scéně chybí jakýkoli vertikální útvar, po němž by „kočky“ mohly šplhat. Naopak bezvadné jsou kostýmy a návrhy líčení Šárky Hejnové, která oblékla už pražskou inscenaci před deseti lety, hudební nastudování dirigentů Pavla Kantoříka a Jiřího Petrdlíka je příkladné. Z reakcí premiérového publika lze soudit, že akustika je v různých částech hlediště odlišná, minimálně v jeho spodní části zněl orchestr velmi kultivovaně a zpěvákům bylo rozumět každé slovo.
Fantastická Grizabella dojímá Starobyla Vznešeného i diváky
Hlavní devizou inscenace bylo propojení kvalitního zpěvu s dobrými tanečními výkony. V Kočkách není hlavních rolí, každý odehraje svoji epizodu. Přesto je všude na světě pozornost upřena na starou, opelichanou Grizabellu – na její dva výstupy a jednu píseň, megahit Memory (Vzpomínky). V Plzni ji zpívá dechberoucím způsobem dáma zdejšího muzikálu Stanislava Topinková Fořtová, jež může směle konkurovat kterékoli hvězdě, která tuto slavnou píseň kdy nazpívala. Její hlas dozrál, má parádní barvu, bravo! Strhujícím způsobem ale zpívali a tančili i ostatní. Zejména kultivovaný basbarytonista Juraj Čiernik v dvojroli Starobyla Vznešeného a Vašnosty Bruma, glosátor Rozumbrad v nastudování Laca Hudce, elegantní Bomba-balerína Karolíny Gudasové či artistický pár Mungojerrie a Tingl-tangl (Pavel Režný, Eva Staškovičová). Výrazně oživil jevištní dění i Miro Grisa jako charismatický starý divadelní kocour Múz nebo Martin Šinták coby temperamentní kouzelník Abraka-máryfuk. Zapomenout nelze ani na efektní nástup všech kočičích hrdinů přes hlediště v úvodu druhé půle.
Kočky zpívají znamenitě česky
Kočky jsou skvělou show. V anglicky mluvících zemích to mají snazší díky obecné znalosti knižní předlohy, která je tam populárnější, než u nás Ferda mravenec nebo Karafiátovy Broučci. Možná proto v Praze i v Brně muzikál zaznamenal jen průměrný úspěch. Kočky se ale perfektně naučily česky díky přebásnění Michaela Prostějovského a plzeňská inscenace má našlápnuto k velkému kočičímu vítězství!
PLZEŇSKÝ DENÍK ze dne 30. prosince 2014
Foto: Antonín Malý
