Ředitel divadla, libretista a režisér Stanislav Moša rozhodně nepatří k běžným kumštýřům. Rok před svou šedesátkou má na svědomí více než sto padesát režií u nás i v zahraniční, je autorem několika původních muzikálů, je textařem písní, kdyby byl ještě astrologem a astronautem, tak je to už muž ze světa fantazie. Ne, ale teď vážně: Moša je člověk nesmírně pracovitý a zvládá toho najednou víc než hodně. Důkazem je i březnová premiéra muzikálu Johnny Blue. Režisér své divadlo a protagonisty zná a tak mohl libreto a texty „ušít“ přímo na tělo jednotlivým interpretům. A protože má v divadle kvalitní herce a současně dobré zpěváky, dokonce i aktivní muzikanty, měl samozřejmě z čeho vybírat. V tom je také klíč ke kvalitě výsledného tvaru muzikálu.
Spoluautorem díla je velmi známý německý hudební skladatel a textař Ralph Siegel jr. Junior proto, že také jeho otec (1911-1972) byl významným německým hudebním skladatelem. Ovšem syn se stává slavnějším než otec. Je autorem stovek písní pro německé i zahraniční interprety. Nahrál skladby třeba i s Karlem Gottem a je autorem několika písní, které zazněly v soutěžích Eurovize. Mnohé se zpívají už desítky let, takže je autor v německy mluvících zemích neméně slavný, jako u nás třeba Karel Svoboda. Stanislav Moša se dal dohromady s tímto veleslavným skladatelem, vybral z jeho písní mnohé také u nás známé a vytvořil libreto o slepém zpěvákovi, který vymění svůj zrak za duši, kterou zaprodá peklu. Dívka, která se předtím o slepce starala, ovšem vybojuje jeho duší zpět a tak, jak to má v romantickém muzikálu být, láska zvítězí i nad ďáblem.
Na stavbě muzikálu je vidět, že se libreto podřídilo výběru písní a tak příběhu odpustíme výstavbu děje, ve které je například v první polovině ústřední postavou (kromě zpěváka) šikovný podvodníček, jenž se umí na jeho talentu přiživovat. V druhé polovině se ho autor zbaví tak, že jej Ďáblice uplatí a on se z děje ztrácí. Libretista se soustředil na písně revuálního charakteru (například Řím), občas je do příběhu najednou vložena anglicky zpívaná známá píseň, např. Jesus Loves You. To je daň zaplacená slávě Siegelových písní na úkor dramatické stavby muzikálu. Další „daní“ je pak hudební sloh písní. Ty byly psány mezi roky 1964 až 2013. Tedy v rozsáhlém časovém období, z něhož pramení i žánrový rozptyl muzikálu. Od operetní přes revuální podoby až po rockový muzikál. Škodí to však ucelenému dílu? Neškodí. Je to prostě lehce romantický příběh, v němž láska poráží ďábelské zlo.
Pod hudební nastudování a pod aranžmá muzikálu se podepsal Karel Cón, orchestr pak pod taktovkou Emy Mikeškové zněl bravurně. Důležitou roli v inscenaci hrály světelné efekty, které jsme viděli ze tří stran scény, i na stropě. S projekcí čaroval Petr Hloušek, světelnou režii měl na starosti David Kachlíř. Na scéně se vlastně ničím jiným nečarovalo, jenom světly. Bohužel, některé laserové efekty a světla silných led lamp mířily přímo do diváků a oslepovaly je. To nebyl nejlepší nápad. Jevištní technika, byť sebedokonalejší, se někdy (opravdu jenom zřídka) trochu vymkla z běžných standardů, na které je divák v MdB zvyklý.
Vraťme se však k uměleckým výkonům. Na Hudební scéně MDB je běžné, že je režisér schopen postavit dvě rovnocenné alternace. Už jenom titulní role, na které celá inscenace stojí a padá, by byla v mnoha divadlech nemožná. Slepý zpěvák přímo před diváky (žádný playback) hraje na kytaru, na foukací harmoniku a zpívá. Prostě profesionální country muzikant. Na předpremiéře jím byl Dušan Vitázek, herec neuvěřitelně širokého rejstříku. Vím však, že stejně to umí i jeho alternant, Jiří Mach. Totéž platí o postavě milující Marie, kterou zahrála i nádherně zazpívala Svetlana Janotová. Umím si také představit, že jí stejně kvalitně alternuje Hana Holišová, ovšem v bulletinu se objevuje ještě jedno jméno, Lucie Bergerové, původně z Těšínského divadla (loňská laureátka Ceny Thálie), a na tu se asi stojí za to podívat, jde o její první velkou roli v Brně. Významnou hereckou kreací na sebe upozornil Aleš Slanina v postavě Mrchy Freda. Jeho smysl pro komediálnost a jeho výbušné herectví bylo skutečnou diváckou lahůdkou. Ovšem alternuje ho Alan Novotný, který se ukázal také jako výborný komediant, třeba v Charleyově tetě. Snad ještě stojí za to připomenout postavu Satana, či Satanky, kterou hrála Radka Coufalová. Kostým, světla a její hrozivý hlas působily opravdu mysticky. Alternuje jí Andrea Březnová, která své umění ukázala například v roli Glórie v muzikálu Flashdance. Další postavy už nejsou dějově tak důležité, všichni na scéně hrají všechno, protože jde o skutečně výpravný muzikál. Ten vděčí za svou pestrost nejen scénickým efektům, ale také kostýmům Andrey Kučerové. Opomenout nemůžeme ani bezvadnou taneční průpravu všech protagonistů a nápaditou choreografii s mnoha novými prvky, obraty, gesty, s umnou mizanscénou Hany Kratochvilové.
Hudební scéna získala v novém titulu hru plnou známých i méně známých písní německého hitmakera Ralpha Siegela, s libretem a texty Stanislava Moši. Závěrečný potlesk, standing ovation, naznačil, že půjde o muzikál divácky vděčný a oblíbený.
Foto: Jef a Tino Kratochvilové
