Možnost zhlédnout filmy v originálním znění není dnes již žádnou výjimkou. A divadla, kde se hraje v nejuniverzálnějším jazyce, v angličtině, také získávají v neanglicky mluvících zemích na své popularitě. Téměř v každém větším městě můžete natrefit na anglicky hrající soubor a věřte, že jejich představení jsou večer co večer vyprodaná. Při dnešním míšení kultur a oblibě cestování je naprosto samozřejmé nalákat turisty i nově přistěhovalé obyvatele na něco, co jim bude blízké, na něco, čemu budou rozumět. A za to si všichni i rádi zaplatí. Dneska bych ráda přiblížila jedno takové divadlo s více jak třicetiletou tradicí, které se nachází hned u našich sousedů. Je jím The English Theatre ve Frankfurtu nad Mohanem, které funguje v hlavním městě spolkové země Hessensko již od roku 1989, je tudíž po vídeňském a hamburském anglickém divadle třetím nejstarším a s kapacitou 300 míst současně také největším anglickojazyčným divadlem na evropském kontinentu. Najdete ho nedaleko hlavního nádraží, je tedy obrovskou výhodou, že pokud opravdu stojíte o to, vidět některé představení, můžete jet i na otočku a nočním autobusem se dostat zpátky domů.
English Theatre ve Frankfurtu je divácky přitažlivé především proto, že tady neuvidíte pouze divadelní kusy v angličtině, což by se už podle názvu dalo očekávat, ale že sto procent herců, kteří stojí na jevišti, tvoří opravdu lidé, jejichž mateřským jazykem je angličtina. Umělci z londýnského West Endu nebo newyorské Broadwaye jsou naprostou samozřejmostí. Na repertoáru divadla se nachází vedle různých činoherních žánrů i muzikály. Zpravidla je každou sezónu uveden jeden muzikálový kus, který se pak hraje nepřetržitě po dobu 12 týdnů. V minulých letech byly uvedeny tituly jako Ghost (Duch), Saturday night fever (Horečka sobotní noci), Fiddler on the roof (Šumař na střeše), The Who´s Tommy nebo skvělý rockový muzikál na motivy Franka Wedekinda Spring Awakening (Probuzení jara).
Nenatrefíte tu na stálý divadelní soubor. V běžné praxi probíhají konkurzy v Londýně, a to asi tři měsíce před premiérou. Velká část zkoušek je pak také tam. Až později přijíždí anglicko-americký kreativní tým a herci do Frankfurtu, aby dílo dokončili a připravili ho ke slavnostnímu premiérovému uvedení.
V sezóně 2015/2016 je touto muzikálovou premiérou kus z pera Davida Newmana, Iry Gasman a Cy Colemanna, muzikál The Life!. Dílo, které má na svém kontě jedenáct nominací na prestižní ceny Tony, se uvádí v režii Ryana McBrydea od 7. listopadu 2015. Příběh se odehrává v New Yorku, především na Times Square a 42nd Street v osmdesátých letech a vypráví příběh Queen, ženy, kterou život donutil stát se prostitutkou, aby získala peníze pro sebe a svého manžela Fleetwooda, válečného veterána. Naivně sní o útěku a společném životě za peníze, které roky vydělávala, než zjistí, že většinu úspor zvládl její muž utratit za drogy. A nejen to. Fleetwoodovi se s pomocí pasáka jménem JoJo povede na autobusové zastávce získat důvěru naivně vypadající dívky Mary. Oba muži ji pak přivedou do velkoměsta, kde s ní mají velké plány. Z nevinné dívenky plné snů a nadějí se stává go-go tanečnice v baru, která se zaplétá do milostného poměru s Fleetwoodem. Když to Queen zjistí, zdrceně opouští manžela a upíná se na sympaticky vypadajícího pasáka Memphise. Ten se k ní zpočátku chová jako gentleman, netrvá ale dlouho, aby se přestal přetvařovat a začal jak Queen, tak jejímu muži vyhrožovat smrtí. Kamarádka Queen, prostitutka Sonja, která na ulici nejstarší povolání vykonává už více jak deset let, jí sežene autobusový lístek na cestu z města. Podaří se ale Queen uprchnout, nechat všechno zlé za sebou a začít nový život? Jak říká Sonja, v tomhle životě na ulici není včera, není zítra, je pouze tady a teď. A s tím se musíš naučit žít. Queen v sobě roky chovala naději a myšlenky na lepší zítřky. Bude se muset všech nadějí vzdát?
Scénu mají ve Frankfurtu vyřešenou naprosto jednoduše, působivých efektů je docíleno pomocí svítících panelů, které navozují atmosféru nočního života, ulic, barů a člověka okamžitě vtáhnou do děje. K tomu přidejte zvuky aut, ostatního pouličního ruchu a komunikaci prostitutky Sonji s diváky, ke kterým mluví jako ke svým zákazníkům a úspěch je zaručen. Jo, a samozřejmě, že se hraje s živou kapelou!
V obsazení není jediného slabého článku, což jsem ale poměrně neskromně očekávala. Pěvecky i tanečně jsou všichni jako jeden muž, dokonale sehraní, dokonale jednotní. Trošku komicky mohou působit akorát sborové mužské scény. Představitelé Fletwooda a Memphise jsou totiž dva vysocí dvoumetroví černoši, a když jim zbytek ansámblu sahá sotva po ramena, je to zkrátka úsměvné. Nejvíce musím ale vyzdvihnout tři herce. Samsona Ajewole (Fletwood), Claudiu Kariuki (Sonju) a Victorii Anderson (Mary). Poslední zmiňovaná dokonce tuhle roli běžně nehraje, je pouze její understudy, křehká blondýnka je ale jako naivní Mary absolutně přesvědčivá a uvěřitelná. Samson Ajewole má zase neskutečné charisma a krásně posazený hlubší hlas. Hvězdou večera se ovšem stává Claudia Kariuki, z jejíž Sonji jsou cítit zkušenosti, těžké životní chvíle a především, což je pro roli prostitutky poměrně důležité, největší sex appeal. Ačkoliv je trošku při těle, kam se na ni hrabou nudné dívky s postavami modelek. Claudia ztvárnila v minulé sezóně také roli Ody Mae v muzikálu Ghost, a po tom, jaký výkon předvádí tady, jsem přesvědčená o tom, že je to role psaná přesně pro ni a že v ní musela být skvělá! A takový malý bonus na závěr – má výbornou angličtinu, které rozumí snad i angličtinou nepolíbení.
Musical Life! rozhodně stojí za zhlédnutí. Vždyť už ta možnost spatřit jen kousek za hranicemi něco, co v tuzemských divadlech člověk prostě neuvidí, je velmi lákavá. Pokud jste dostali chuť přičichnout k tomu, jak to vypadá v zahraničí, a Londýn máte trošku z ruky, udělejte si malý výlet do Frankfurtu. Čas máte ještě do 14. února.
Foto: Martin Kaufhold
