Michael Prostějovský, foto: Radek Cihla
8. května slaví významné kulaté narozeniny přední český textař, libretista a muzikálový historik Michael Prostějovský. Přečtěte si, co jej baví, jak tráví volný čas i na čem pracuje.
Nejkrásnější ráno a večer, jaké si představuji
Miluji „pracovní dovolené“. Takže většinou i tam se tak 4 až 5 hodin denně věnuji práci. A to jak psaní, tak agendě, tedy mailům a telefonům. A mám rád, když se snídaně i práce poté odehrávají na terase bytu nebo domku někde u moře. Ten pohled na něj do dálky a z výšky je fascinující, uklidňující a inspirativní. Během takového týdne udělám třikrát tolik práce než doma.
Nejnezapomenutelnější kulturní zážitek z poslední doby
Trochu uhnu ze svého oboru. Miluji obrazy Jana Zrzavého a Kamila Lhotáka. Takže Lhotákova loňská výstava v Obecním domě a letošní Zrzavého v Muzeum Kampa pro mne byly fascinující.
Nejromantičtější dovolená, jakou jsem prožil
Jmenovat jakékoliv superlativy v jednotném čísle je těžké. Ale z dnešního pohledu asi ty dovolené za totáče, když se podařilo vyjet do Jugoslávie na Jadran, a to třebas i pod stan. Nevím ale, jestli by mi dnes tak romantické mohly připadat. Jakékoliv poznání lepšího vlastně ty starší jednoduché zážitky idealizuje, ale opakovat se nedají.
Nejvyšší vrchol, který jsem zdolal?
Nejsem horolezec a tak předpokládám otázku jako symbolickou. V roce 2016 jsem během jednoho roku musel přeložit tři zahraniční muzikály, které měly českou premiéru během šesti týdnů. V únoru 2017 se konala premiéra Plesu upírů v Praze, začátkem března následoval Rocky, také v Praze, a v polovině března přišla na řadu Rebecca v Ostravě. Šlo o snůšku náhod. Autorem Plesu upírů a krimi-muzikálu Rebecca je můj letitý kolega vlastně i přítel Michael Kunze. A ty obě premiéry spadly tak trochu z čistého nebe v době, kdy jsem již měl na Rockyho podepsanou smlouvu. Takže jsem psal a psal a psal. Jenže nejde psát dopoledne jeden muzikál a odpoledne druhý. Musel jsme si práci a její odevzdání k daným termínům přesně naplánovat. Tedy pracovní překlady pro realizační tým, texty pro konkurzy a pak dodělávat postupně jeden za druhým. A musím dodat, že minimum souvislé práce na jednom titulu musí být stanoveno alespoň na tři týdny.
Nejcharismatičtější herec / herečka
Zde naopak zůstaneme ve světě muzikálů. Pro mne bylo vždy nesmírným zážitkem spatřit na jevišti takové herce a herečky, jako Elaine Paige, Sarah Brightmanovou, Michaela Crawforda, Patti LuPonne, Glenn Close, Steva Balsama a další. Pokud jde o filmy a charisma herců, tam samozřejmě vládnou Nicole Kidmanová a Ewan McGregor v Moulin Rouge. Pokud jde o ty české, nebudu raději jmenovat, aby nezpychli.
Nejoblíbenější jídlo a nápoj
Pokud jde o jídlo, jsem vášnivým konzumentem ryb a mořských příšer. Sbírám skotskou whisky. Ale v praxi pro mne znamená, že mám raději skvěle připravenou cmundu, než špatně urgilovaný „bifker“ z průměrného masa.
Moje Nej značka auta
Těch jsem od svých dvaceti let vystřídal řadu. V tomto ohledu jsem absolutně nevěrný. Moje první auto bylo hodně ojetý VW Brouk, kterého jsem získal od svých rodičů. Nejhrůznější zážitek byl Moskvič, ve kterém jsem při rychlosti 80 kmh ztrácel vliv na rychlost a směr vozu. Perlou byl Mercedes 190 při mém působení v Německu. Od roku 1991 sloužil věrně 17 let. A když jsem jej chtěl přeřadit do kategorie mladších veteránů, na křižovatce v Kolíně nad Rýnem do mne najel polský tirák a posunul mi zadek vozu o tři centimetry. Zkrátka smůla. Momentálně fandím vozům SUV, která jsem několik let odmítal s tím, že nebudu řídit autobus. Dneska na ně nedám dopustit a mám Audi 3 Q se spotřebou 7 litrů nafty na 100 km.
Nejúžasnější hudba, kterou znám
Je samozřejmě ta, se kterou pracuji. Hodně lidí se mne ptá, proč dělám na tak málo původních muzikálech. Ale moje odpověď je jednoduchá. Když se stanete „přebásníkem“ těch nejskvělejších skladatelů světa, jako je Andrew Lloyd Webber, Cole Porter, Michel Legrand, Sylvester Levay, Jim Steinman a další, začnete být k domácím autorům velmi kritičtí a málo kdo z nich nakonec obstojí.
Nejzábavnější kniha či film
Současné filmy a zábavné pořady v televizi mě fakt neberou. Když jsem viděl první díly Dabing Street a Inspektora Maxe, myslel jsem, že se všichni zbláznili a že jde o vyhozené peníze. Pak mě ale oba seriály do sebe vtáhly a krásně jsem si při nich vymyl mozek. Jsem jinak fanda Bondovek a viděl jsem všechny i několikrát a na tu další se těším.
Nejbližší výzva, jež mě čeká
Pokud jde o psaní, domlouváme s divadly něco na příští a přespříští rok. Ale i na příští sezónu se moc těším. V září budou mít v ostravském Národním divadle moravskoslezském premiéru Kočky. Zkoušky probíhají naplno. Začátkem prosince uvede Divadlo J. K. Tyla v Plzni novou verzi Josefa a jeho úžasného pestrobarevného pláště. A to k 50. výročí světové premiéry. Po Novém roce se chystá v Ostravě klasický muzikál Cola Portera Děj se co děj a v Českých Budějovicích další nastudování Evity. Na všem budu spolupracovat s osvědčenými režiséry a dalšími členy realizačního týmu, jakými jsou režiséři Gabriela Petráková, Lumír Olšovský, Peter Oravec, scénografové Ondřej Zicha a David Bazika, choreografové Pavel Strouhal a Laco Cmorej. Je krásné se znovu vrátit k osvědčeným projektů a hledět na ne novým pohledem všech zúčastněných.
Michael Prostějovský, foto: Radek Cihla
