Vynikající dramaturg, padagog, překladatel a hlavně neúnavný propagátor hudebního divadla profesor Ivo Osolsobě (narozen 26. 3. 1928) by se dnes dožil pětaosmdesátin. Zemřel 27. září 2012, přičemž celý svůj život zasvětil divadlu, především zpěvohře.
Ivo Osolsobě byl synem významného českého elektroinženýra, jeho matka v mládí nadšeně ochotničila. Své literární ambice začal projevovat už coby středoškolák, kdy zveřejňoval své glosy a fejetony v brněnských studentských časopisech. Po absolvování reálného gymnázia vystudoval anglistiku, divadelní vědu a estetiku na Filozofické fakultě Masarykovy univerzity v Brně. Hned po ukončení studia se v roce 1953 stal dramaturgem souboru zpěvohry Státního divadla v Brně (nyní ND Brno) – jeho celoživotní dráhu předznamenala již disertační prace s názvem K základním otázkám historie a teorie operetního žánru. V brněnské zpěvohře působil s dvouapůlletým přerušením v letech 1956-59, kdy byl dramaturgem činohry, až do svého odchodu do důchodu v roce 1989. I poté zůstával umělecky aktivním, publikoval, překládal a účastnil se kulatých stolů a dalších besed o budoucnosti operety a muzikálu. Osobně jsem s tímto znalcem hudebního divadla naposled hovořil 18. června 2010 v Městském divadle v Brně v rámci Kulatého stolu o operetě a muzikálu, který spolupořádala Jednota hudebního divadla. I přes pokročilý věk a slábnoucí síly Iva Osolsobě se jednalo o setkání nadmíru inspirativní.
Jak často vzpomíná divadelní principál Mojmír Weimann, Osolsobě ve spolupráci s režisérem Stanislavem Fišerem, dirigenty Jiřím Karáskem a Arnoštem Moulíkem či choreografem Lubošem Ogounem přiváděl do českého kulturního kontextu nejen špičkové západní muzikálové tituly, ale podněcoval i vznik české původní tvorby, přičemž formoval soubor tak, aby mohl kvalitně interpretovat jak muzikály, tak velké klasické operety.
Z desítek muzikálů, které přivedl Ivo Osolsobě na brněnské jeviště, jmenujme alespoň My Fair Lady, West Side Story, Šumaře na střeše, Muže z La Manchy, Řeka Zorbu, Get Your Gun, Oklahomu a především pak průkopnické uvedení Bernsteinova Candida z roku 1980. Inicioval vznik nových původních titulů v tomto žánru, například muzikálů a hudebních komedií Holky na ocet, Cindy nebo Gordický uzel, které se pak hrály hojně i v dalších divadlech. Z rozsáhlé činnosti překladatelské jmenujme alespoň Sugar – Někdo to rád horké, Oklahomu, Candida nebo Hello, Dolly!. Řada z těchto muzikálů se v jeho překladu hraje do současnosti, dramaturgicky upravil i množství klasických operet. Jeho nejpopulárnější a dodnes využívanou publikací je Divadlo, které mluví, tančí a zpívá, jež byla po dlouhou dobu jedinou v češtině vydanou knihou o hudebním divadle. Na ní navázal svou studií z roku 1967 Muzikál je když…, nemluvě samozřejmě o desítkách a stovkách prací publikovaných v tisku.
Profesor Osolsobě miloval muzikál a operetu i proto, že je považoval v dobách nedávno minulých za jakýsi ostrov svobody. V divadle byl znám jako šprýmař s neustále dobrou náladou. Miloval klasický americký muzikál (tehdy zpívaný bez portů), k jeho nejoblíbenějším titulům patřil u nás méně známý Music Man. Naopak neměl rád muzikál Hair, který v jednom z rozhovorů označil za komunistickou protiamerickou agitku. Byl předsvědčený, že perioda systematicky zatracované operety opět přijde a její popularita se znovu vrátí.
Ivo Osolsobě dokázal nevídaným způsobem skloubit práci divadelního praktika s profesí publicisty, překladatele a pedagoga, čímž se nesmazatelně zasloužil o rozvoj muzikálového žánru nejen v Brně, ale v celých Čechách.
Ilustrační foto: Archiv autora
